Daně z výher: jak se přiznávají výhry od operátorů s i bez povolení

Daňová stránka výher není detail na konci příběhu, ale součást rozhodování dřív, než hráč vsadí první korunu. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, staví výhry od provozovatelů s českým povolením a výhry od provozovatelů bez něj do dvou různých režimů, a právě ten rozdíl si tato stránka klade za cíl vysvětlit srozumitelně a poctivě.

Téma daně z výher obklopuje víc nepřesných zkratk než kterýkoli jiný okraj hazardního hraní. Jedni tvrdí, že se výhry v Česku nezdají vůbec, druzí, že se zdají všechny. Ano ani ne neplatí. Rozhoduje to, u jakého provozovatele hráč hrál: zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, rozlišují provozy s povolením od Ministerstva financí od provozů bez něj, a daňový režim výher se podle toho liší. Tato stránka popisuje, jak ten rozdíl funguje, co z něj plyne v praxi a kde končí pole působnosti tohoto webu, protože daňová rada pro konkrétní situaci patří do rukou daňového poradce, nikoli do srovnávače casin.

Základní pravidla: dva režimy, dva světy

Východiskem celého tématu je jednoduché rozdělení, které vyplývá ze dvou zákonů najednou. Zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, říká, že hazardní hry smí v České republice nabízet jen provozovatel, který má povolení od Ministerstva financí. Ten samý zákon a s ním provázaný zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, pak pro výhry z těchto dvou světů stanoví odlišné zacházení. Výhry od provozovatelů s českým povolením mají svůj vlastní režim, který se odvíjí od povoleného provozu samotného. Výhry od provozovatelů bez českého povolení se počítají jako ostatní příjem a podléhají dani z příjmů fyzických osob.

Tohle rozdělení není byrokratická ozdoba. Má praktický dopad na to, co hráč po výhře dělá, co vyplňuje, jaké doklady si ukládá a s kým o svých příjmech mluví. Hráč, který hraje u provozovatele s povolením, se s daňovou stránkou zpravidla vůbec nepráci: režim je vystavěný tak, že povolený provoz nese svá daňová břemena v rámci vlastní činnosti. Hráč u provozovatele bez povolení je naopak v pozici, kde jeho výhra je jeho daňová záležitost, a to bez ohledu na to, jak se k tomuto faktu sám staví.

Je potřeba to říct napřímo a bez obalení: hrát u provozovatele bez českého povolení znamená, že výhra se daňově posuzuje jako ostatní příjem. Neexistuje slovní hříčka, bankovní technika ani platební cesta, která by tento fakt zrušila. Tato stránka nepopisuje ani nenapovídá žádné obejití; popisuje, jak systém funguje, aby čtenář věděl, v čem stojí, a mohl se rozhodnout s otevřenýma očima.

Druhá zásada, kterou si tato stránka klade za povinnost: tady se nepodává daňové poradenství. Text vysvětluje všeobecné rámce, které plyno ze zákonů, ale konkrétní situace každého člověka má svá specifika, od výše příjmů přes rodinný stav po další zdroje příjmů. Kdo potřebuje vědět, co přesně platí pro jeho výhru, jeho daňové přiznání a jeho roční období, obrací se na daňového poradce. Toto doporučení se v textu opakuje záměrně, protože jde o jedinou správnou cestu ke konkrétní radě.

Výhry u provozovatelů s českým povolením

První svět je ten, který je českému hráči z lidových představ nejznámější a přesto se o něm mluví nejméně. Když hráč hraje u provozovatele, který má povolení od Ministerstva financí, a vyhraje, daňová stránka výhry se řeší v rámci režimu povoleného provozu. Provozovatel je ten, kdo je v systému zaregistrovaný, hlásí svou činnost a nese zátěž, která s povolením souvisí. Hráč tím pádem nestojí s výhrou sám před prázdnou papírou a sám nad ní nerozhoduje.

Co z toho pro hráče plyne prakticky. Při hraní u povoleného provozovatele nemá hráč typicky povinnost svou výhru aktivně přiznávat jako ostatní příjem, protože režim je nastavený jinak. To ale neznamená, že se výhry z povolených provozů daňově „dějí“ samy od sebe; znamená to, že daňová logika je zavěšená na provozovatele a jeho povolení, nikoli na hráče a jeho výplatu. Toto tvrzení je všeobecné a vychází ze zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, a z propojení se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů; konkrétní použití na konkrétní výplatu opět posuzuje daňový poradce.

Stojí za zmínku i to, kde se dává povolení ověřit. Rejstřík operátorů s povolením vede Ministerstvo financí a je veřejný. Hráč, který si není jistý, zda provozovatel, u kterého zvažuje hraní, povolení má, si to může ověřit sám, během chvíle a bez registrace. Tento krok je tady zmíněn proto, že daňový režim se odvozuje právě od povolení; kdo povolení neověří, neví, ve kterém z obou světů stojí, a to je nepříjemné místo pro jakékoli rozhodnutí.

Ještě jedno upřesnění pro úplnost. To, že u provozovatele s povolením hráč typicky s výhrou aktivně nepřiznává nic, neznamená, že se hráč o daňové věci může nezajímat vůbec. Kdykoli se v životě člověka mění něco, co má vztah k jeho příjmům, hodí se mít přehled a v případě pochybností se zeptat. Daňový poradce odpoví přesně na to, co se týká daného člověka, a ne na to, co se týká průměrného hráče z podkladů. Tato stránka proto mluví o režimech, nikoli o konkrétních povinnostech konkrétních lidí.

Výhry u provozovatelů bez českého povolení

Druhý svět je ten, který je pro většinu čtenářů této stránky nový a možná nepříjemný. Výhry od provozovatelů, kteří české povolení nemají, se podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, počítají jako ostatní příjem a podléhají dani z příjmů fyzických osob. Hráč je v takovém případě sám tím, kdo se svou výhou daňově zachází. Nemá se koho doptávat v rámci povoleného provozu, protože žádný český povolený provoz v pozadí není.

Proč je to tak? Protože daňová logika druhého světů staví výhru tam, kde je hráč: u provozovatele, který mimo český permitní systém nabízí svou činnost, chybí struktura, která by daňovou zátěž vzala na sebe v rámci povoleného provozu. Zákon proto převede celou věc na hráče jako na fyzickou osobu, která má příjem, a ten příjem spadá pod ostatní příjem. Tím pádem hráč, který u takového provozovatele vyhrál, má daňovou věc, o které ví nebo neví, ale kterou nezmění to, že o ní nechtěl vědět.

Důležité upřesnění. Toto tvrzení o ostatním příjmu neříká nic o výši daně, o daňové sazbě u konkrétního člověka ani o tom, kdy a jak se výhru přiznává. To jsou věci, které se posuzují podle dalších pravidel zákona a podle situace konkrétní osoby, a proto je tato stránka záměrně nevyplňuje čísly ani vzorci. Kdo potřebuje tyto údaje, potřebuje daňového poradce. Kdo chce jen vědět, v jakém režimu se jeho výhra nachází, má tady odpověď: u provozovatele bez českého povolení jde o ostatní příjem podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Z toho plyne i jedna praktická rada, která nemá nic společného s daňovou radou a přesto je tu na místě. Doklady. Hráč, který u provozovatele bez povolení vyhrál a o své daňové pozici se má s někým bavit, bude potřebovat vědět, kdy, kolik a jaké výplaty přišly. To je informace, kterou si musí hlídat sám, protože nemá povolený provoz, který by za něj hlášení dělal. Kdo výplaty sleduje a ukládá si potvrzení, má se, co říct. Kdo si ničeho nevšiml, ten se později dozvídá, že důkazy o tom, co se stalo, nejsou k dispozici, a to je problém, který nepadá na hlavu provozovatele, ale hráče.

Proč se režimy liší a co z toho plyne pro hráče

Čtenář může oprávněně položit otázku, proč vlastně stát staví tyto dva světy tak odlišně. Odpověď plyne z povahy permitního systému. Povolení od Ministerstva financí není jen papír; je to soubor pravidel, kterými se provozovatel podřídil českému rámci. V rámci tohoto podřízení nese provozovatel i daňovou zátěž, která souvisí s jeho činností. Stát tedy ví, kdo provozuje hraní, jaký má objem a jaké povinnosti z toho plyou. Systém je navržený tak, aby daňová stránka povoleného hraní byla zajištěná u zdroje, tedy u provozovatele, nikoli u jednotlivých hráčů.

U provozovatele bez povolení ta struktura chybí. Čeští orgány nemají pravomoc nad touto činností, nemají přístup k jejím údajům a nemohou na ni aplikovat mechanismy, které u povoleného provozu fungují. Zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, tuto skutečnost řeší zakázaním nabízení her těmto hráčům; provozovatel bez povolení nesmí českému hráči nabízet hazardní hry. To znamená, že hráč, který se k takovému provozovatelovi přejde, stojí mimo chráněný prostor, a daňová stránka jeho výher se proto řídí obecným pravidlem pro ostatní příjem.

To, že hráč stojí mimo chráněný prostor, má dopad i mimo daně. Hráč u provozovatele s povolením má ze zákona nastavené limity vkladů a ztrát, možnost zápisu do Rejstříku fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách a orgán, kterému spor s provozovatelem oznámí. Hráč u provozovatele bez povolení nic z toho nemá. Právní vynucení na české straně zajišťuje Celní správa ČR, ale její pravomoci se vztahují na provozovatele nabízející hry českým hráčům, nikoli na to, aby hráči u zahraničního provozovatele vybírali výhry za lepších podmínek. Daňová stránka je jednou z mnoha oblastí, kde se tento rozdíl projeví.

Stojí za to říct i to, čím tato stránka není. Není výzvou k hraní u povoleného provozu, ani k hraní u provozovatele bez něj. Není ani soudem nad tím, kdo se rozhodl jinak. Je to popis dvou režimů, jejich logiky a toho, co z nich plyno pro hráče. Rozhodnutí patří čtenáři, ale rozhodnutí s plnou znalostí podmínek, ne s myšlenkou, že daňová stránka se „nějak“ vyřeší sama.

Dokumentace: co si ukládat a proč

Nezávisle na tom, u jakého provozovatele hráč hrál, existuje jedna praktická zásada, která se vyplácí vždy: ukládat si doklady o výhrách a výplatech. Pro hráče u provozovatele s povolením je to hlavně pořádek a přehled nad svým vlastním hraní, což je samo o sobě hodnota. Pro hráče u provozovatele bez povolení je to nutnost, protože jeho výhra je jeho daňová záležitost a bez dokladů nemá jak ji doložit ani jak si ji připomenout.

Co konkrétně si ukládat. V první řadě časy a výše výher, ať už jde o e-maily s potvrzením výplaty, historii transakcí v účtu, nebo snímky obrazovky, které ukazují, co se stalo. Dále platební cestu, přes kterou výplata přišla, protože ta může hrát roli v tom, jak se výhru v praxi dokládá. A konečně údaj o tom, u jakého provozovatele k výhře došlo a jaký má status v rejstříku povolení. Tento poslední údaj je zásadní právě proto, že rozhoduje, ve kterém z dvou režimů se výhru nachází.

Je třeba zmínit i omezení, které plyno z povahy provozovatelů bez povolení. Tito provozovatelé nepodléhají českým pravidlům, a proto nemusí vystavovat potvrzení v podobě, jaká by český hráč očekával, ani nepodléhají českým pravidlům o hlášení. Hráč tedy nemůže čekat, že dostane doklad v podobě, kterou zná z jiných oblastí života. Musí si svou dokumentaci postavit sám, z toho, co je k dispozici, a to je další z dopadů hraní mimo chráněný prostor.

Zdá se to jako zbytečnost, dokud se to nezdá být zbytečností. Když pak hráč sedí před daňovým poradcem a má mu vysvětlit, co se stalo a kdy, je rozdíl mezi tím, kdo má pořádek v dokladech, a tím, kdo si pamatuje „někdy na podzim, myslím“. Daňový poradce odpoví na to, co mu je dáno k dispozici; to, co chybí, zůstává chybět. Proto tato stránka dokumentaci doporučuje, ať už čtenář hraje kdekoli.

Kdy se obrátit na daňového poradce

Toto je místo, kde tato stránka nechává prostor jiné profesi. Daňový poradce je ten, kdo zná zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v celé jeho hloubce, kdo ví, jak se pravidla aplikují na konkrétní situaci, a kdo nese odpovědnost za svou radu. Srovnávač casin tuto roli neplní a nesmí ji plnit. Proto je tady seznam situací, kdy je návštěva daňového poradce rozumná, a ne seznam, co má čtenář v těchto situacích udělat.

První situace: hráč vyhrál u provozovatele bez českého povolení a neví, co s tím. Toto je přesně případ, o kterém tato stránka říká, že jde o ostatní příjem; jak se ostatní příjem konkrétní osoby přiznává a zda se přiznává, to závisí na okolnostech, které tato stránka nezná a nechce znát. Daňový poradce je ten, kdo se na tyto okolnosti zeptá.

Druhá situace: hráč hraje u obou typů provozovatelů a neví, jak se jeho situace posuzuje celkově. Smíšená pozice je složitější než jednoduchá, a proto je vhodnější pro konzultaci, ne pro obecný text. Třetí situace: hráč má jiné příjmy, o kterých ví, že mají vztah k jeho daňové situaci, a výhry v tom chtějí mít správně zařazené. To je typický případ, kdy obecné pravidlo nestačí a je potřeba vidět celý obraz. Čtvrtá situace: hráč prostě chce mít klid a jistotu, že jeho dokumenty a jeho přiznání jsou v pořádku. I to je legitimní důvod k návštěvě odborníka a nemusí se za něj nikdo stydět.

Co tato stránka v tomto kontextu nedělá: neporadí, jak daňovou povinnost minimalizovat, neporadí, jak výhru „z optimalizovat“, neporadí ani to, zda je výhry vůbec nutné se dotknout. To všechno jsou otázky, které patří daňovému poradcovi, a to ne proto, že tato stránka se nechce zabývat praktickými věcmi, ale proto, že odpověď na tyto otázky závisí na faktech, která jen odborník může vidět a posoudit.

Přehlídka trhu: jak se obě skupiny provozovatelů staví vedle sebe

Aby čtenář viděl, kde v trhu se režimy setkávají, je na této stránce srovnávací tabulka, která ukazuje řadu provozovatelů z obou částí trhu: z části s českým povolením a z části, která na český trh míří zvenčí. Tabulka je nástroj pro srovnání kategorií, nikoli rozcestník ke konkrétním akcím. Údaje v ní jsou typické rozsahy, které se v této kategorii zpravidla objevují, a přesné hodnoty se vždy čtou v podmínkách konkrétního provozovatele.

Sloupec s licencí je v této tabulce tím nejdůležitějším, protože od něj se odvozuje daňový režim výher. Řádky s českou licencí patří do režimu povoleného provozu, řádky bez ní do režimu ostatního příjmu. Hráč, který si tabulku prohlíží, si má tento sloupec připomenout jako první, dřív než se podívá na výši bonusů nebo na platební cesty, protože to je údaj, který má dopad mimo samotné hraní.

Tabulka také ukazuje, že obě skupiny se po stránce nabídky mohou podobat. Rozdíly v uvítacích nabídkách, v násobitelích obratu, v minimálních vkladech a ve výběrových oknech jsou v praxi menší, než by se z marketingu zdálo. Co se podobat nemůže, je systém ochran kolem hraní a daňový režim výher. Proto tato stránka nemluví o tom, která skupina je „lepší“, ale o tom, co každá skupina znamená.

Model sezení: co z něj plyne a co ne

Aby měl čtenář představu o tom, jak se výhry a ztráty v praxi vyvíjejí, je na této stránce kalkulačka modelu sezení. Počítá s bankrollem 1 000 Kč, sázkou 10 Kč na kolo, hranou hry 4 % a deseti sezeními. Model ukazuje, jak se očekávaný zůstatek vyvíjí při průměrné ztrátě, a dává čtenáři nástroj, kterým si může představit, co hraní znamená v číslech, ne ve slibech.

Model má svá omezení, a je poctivé je říct. Neukazuje, co se stane v konkrétním sezení, protože náhoda se od průměru může lišit. Neukazuje, zda hráč v konkrétním sezení vyhraje nebo prohraje, protože to je otázka štěstí, ne matematiky. Ukazuje jen očekávaný vývoj, tedy to, co se stane v dlouhodobém průměru, když se hraje mnohokrát. Přesně proto je model nástrojem pro pochopení, nikoli pro predikci.

A co z modelu plyne pro téma daně z výher. Hráč, který u provozovatele bez povolení vyhrál v konkrétním sezení, má výhru, která podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, spadá pod ostatní příjem. To, že hráč v jiných sezeních prohrál, je daňová otázka, na kterou tato stránka neodpovídá; odpověď závisí na pravidlech, která posuzuje daňový poradce. Model tedy slouží k pochopení toho, co hraní dělá s bankrollem, nikoli k tomu, aby čtenáři odpověděl na jeho daňové otázky.

Sloupcový graf ukazuje sazbu daně z příjmů fyzických osob u zdanitelné výhry.Sazba15 %

Graf výše ukazuje sazbu daně z příjmů fyzických osob jako ilustrativní údaj k tématu. Je to jen vodítko k tomu, jaká úroveň sazby se v tomto kontextu mluví, nikoli výpočet konkrétní daně konkrétního člověka. Sazba, na kterou se konkrétní příjem dostane, závisí na dalších okolnostech, které graf nevidí a nechce vidět.

Časté omyly kolem daní z výher

První omyl: „stát si moje výhry nevšímá“. Toto tvrzení se opakuje v různých podobách, ale zákony ho neznají. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, staví výhry od provozovatelů bez povolení pod ostatní příjem, a to je fakt, který se nezmění tím, že ho hráč neví nebo nechce vědět. To, jak se tento fakt v praxi uplatní, je otázka pravidel a konkrétní situace, ne otázka lidského přesvědčení.

Druhý omyl: „u provozovatele s povolením se daň řeší u hráče“. Není to tak. Režim povoleného provozu je vystavěný tak, že daňová zátěž souvisí s provozem samotným a hráč s výhrou aktivně nepřiznává jako ostatní příjem. Toto tvrzení je všeobecné a konkrétní aplikace opět patří daňovému poradcovi, ale obrácená představa, že se oba režimy shodují, je mylná.

Třetí omyl: „výhra v zahraniční měně není výhrou v Česku“. Je. Daňová logika nestojí na tom, v jaké měně výplata přišla, ale na tom, u jakého provozovatele k výhře došlo a zda má provozovatel české povolení. Platební cesta a měna jsou technické okolnosti, které daňový režim nemění.

Čtvrtý omyl: „když si výhru nevyberu, nic se neděje“. Zda a kdy vznikla daňová povinnost, je otázka pravidel, která se aplikují na konkrétní situaci, nikoli otázka toho, zda si hráč výhru přenesl na svůj účet. I tady platí, že tato stránka neodpovídá na konkrétní otázky, ale odkazuje na daňového poradce, který na ně odpovědět může.

Pátý omyl, nejtěžší: „to se přece nedá vymáhat“. Je potřeba říct napřímo, že tato stránka nepopisuje, jak se daňové povinnosti v praxi vymáhají ani jak se kontrolují. Popisuje, co říkají zákony. Co se stane poté, jak se pravidla uplatňují a jaká je praxe v konkrétních případech, to jsou věci, které se posuzují v rámci daňové správy a které tato stránka nemá za úkol popisovat.